17.09.2018

Dole pod zemí. Smrad z cigaret, potu a rozlitýho piva. Tam jsem začala žít. Hlasitá, tvrdá hudba a tichý, měkký chlapi. Tam, kde byla žena královnou. Tam jsem se to naučila využívat. Teď zakázali cigarety. Inovujeme. A tam to teď smrdí jen rozlitým pivem, potem a zvratkama. Takhle asi vypadá stáří. 
Čtvrtek, pátek, sobota, pondělí. Bylo to fuk. Hnili jsme v díře a přitom vládli světu a do toho jsme pořád hledali. Třeba sex, nový kamarády, pivo zadarmo, cigarety zadarmo, trávu, řešení politické krize, smysl života.

Nakonec jsme našli sami sebe a uvědomili si, že všechno, co potřebujeme je láska. Přitom nám to Beatles pořád zpívali, když jsme tam stáli, tancovali a kupovali si cizí lidi úsměvem. 

Jako tenkrát, když kamarádka usnula kamarádovi na rameni a došlo jí, že tam chce usínat častěji. Dokud jí to neomrzí. 

Nebo když si tam jiná kamarádka uvědomila,  poté  co  chtěla  a zkusit  sex na záchodech  s  neznámým  mužem, že se musí zamilovat nejprve do sebe. 

Hlavně když se z mého tamního románku stalo osudný setkání. Dvakrát. A pokaždý to nevyšlo. 

A pak jsem se zamilovala. Kdy že to bylo? A kdy že to začalo?