Je pátek večer. Mám na sobě elegantní černé krajkové šaty, které zdůrazňují mou postavu a dlouhé nohy. Na nohou mám proklatě nepohodlné, proklatě drahé (ale ve slevě) lodičky s leopardím vzorem. (Jelikož zvířecí vzory jsou zpět.) Sedím v rohu své oblíbené kavárny, kde jsem ještě nepila nic jiného než víno. Chtěla jsem si sednout pod pastelově růžový obraz u kterého se nemůžeme shodnout, zda-li tam je abstraktně vyjádřena včela nebo vagína nebo buhví co v tom kdo z nás ještě viděl, ale ten tu už není. Asi pobuřoval a vyvolával příliš hádek nebo rozchodů. Nebo ho někdo koupil. Já bych ho koupila. Ráda bych pod ním dnes seděla jelikož by to podkreslovalo krásně tuhle mojí chvíli. Pátek věcer, ve dne svého svátku sedím s rudou rtěnkou, černých šatech a lodičkách pod obří růžovo černou vagínou.
Jelikož zde ale obraz není musím si vystačit s rohem místnosti, kde sedím bokem ke stolu, abych měla správný rozhled po celé místnosti. A místnost na mne možná stejně tak.
Když přišla žena s vzezřením modelky, která to tu s manželem vlastní, zeptala se mne zda-li si objednám nebo ještě na někoho čekám. Objednávám si skleničku rosé.
Jsem v černých šatech, lodičkách, rudé rtěnce s náramkem z Local Labels kolekce Metráž a s růžovým vínem jen a jen kvůli sobě.
Už je to dlouho, co jsem někde byla sama. Jen sama pro sebe. Dva roky možná určitě.
Čekala jsem dnes večer chvíli sama doma na muže. Bylo osm hodin. Muž nikde. Píše, že bude mít spoždění. Psala jsem kamarádce, co bydlí kousek odtud zda-li by nešla na víno. Nechtěla jsem být sama. Ještě si tu zprávu nepřečetla. Oblékla jsem se a dala si rudou rtěnku. Ani jsem se nemusel líčit. Ráno jsem si udelala řasenku a přes den brečela, což překvapivě udělalo hezčí efekt než když bych se o něj snažila. A vyrazila jsem ven. Klopýtala jsem po kočičích hlavách na nesmyslně vysokých lodičkách a došlo mi, že jsem nechtěla být jen doma a že naopak potřebuju být sama.
- Kdy naposledy jsem se oblékla jen kvůli sobě?
- Kdy naposledy jsem vytáhla tyhle lodičky (nikdy protože jsou nepohodlný).
- Kdy naposledy jsem si připila sama na sebe.
- Kdy naposledy jsem byla takhle silná, sebevědomá a hrdá žena?
Volal mi muž, zda-li má přijít nebo jestli se chci jít projít. Řekla jsem mu ať jde domů, že mám rozpité růžové víno.
Přišel ke mne cizí muž. Ptal se proč tu sedím sama. Řekla jsem mu, že ráda trávím čas v nejlepší společnosti. Nepochopil můj náznak toho, že o jeho společnost nestojím a zeptal se, zda-li si ke mě může sednout. S úsměvem jsem mu řekla, že chci být jen sama se sebou. Usmál se, povstal si z vedení a s lehkým úklonem odešel pryč.
K vedlejšímu stolu si sedla žena, objednala si bílé víno a tiše jej popíjela. Tak jsme tam seděly vedle sebe, dvě osamělé ženy v paltek večer a bylo nám krásně. Chyběl nám jen ten obraz černé abstraktní vagíny na pastelově růžovém pozadí na dokreslení situace.
