Napíšu mu.
Nebo nenapíšu.
Ok napíšu.
Ahojky
Bože PJ, kolik ti je?
Ahoj,
Ne nenapíšu mu.
Viděl teď, že jsem mu zkoušela psát a neodeslala to?
A tak co, mohla jsem chtít psát někomu jinýmu a omylem jsem to začala naťukávat do chatu s nim.
Ne. Není blbej.
Ummm.. Napíšu mu.
Ahoj…
A co dál? Hm. Kde je tvoje umění teď?
Nemusím mu psát.
A nebo jo? Co když je teď nějaký nepsaný pravidlo, že dneska jsem na řadě já?
Nebo ne.
Ale jo.
Ahoj, tak co dneska? Podařila se prezentace? 🙂
Néé špatnej smajlík. Tenhle jasně říká, ahoj jenom se vtírám.
Ahoj, tak co dneska? Podařila se prezentace? 😀
Jo, dělej že se bavíš, on nemůže vědět že ve skutečnosti tu sedíš na balkóně v županu a mrzneš, ale z nějakýho důvodu nechceš jít dovnitř, dokud mu nenapíšeš.
Šup. Modrou šipečku a odeslat.
Jop. Možná bych neměla s mobilem tak házet.
Nebudu se na to koukat.
Už odepsal?
Fajn je to teprva pár vteřin.
Nekonečný sekundy.
Já mu neměla psát. Tohle je konec.
Co jsem zase řekla naposled? Určitě nějakou blbost.
No co, stává se i nejlepší. Nabude těžký najít náhradu.
O tom je celej můj život. O náhradách.
Ale já asi nechci hledat náhradu.
Možná to nebude tak jednoduchý.
A vůbec. Má to všechno smysl?
Jdu si pro bundu, mobil tu nechám. Nechci ho vidět.
Už je to minuta. Bože, proč? Za co?
Bunda je fajn, ale lidský obejmutí teď potřebuju víc.
Páni, to byl rychlej konec.
Prostě už si jen nikdy nenapíšem.
Tyjo a když se potkáme na ulici, to bude blbý.
Ale co, takovejch trapnejch chvilek už bylo.
Hm. Svítí mi mobil.
Ahoj, jojo všechno dobrý 😀 A co ty? Jakej jsi měla den? 🙂
Hmm…. jak dlouho mám teď čekat než odepíšu, aby to nevypadalo, že zoufale čekám na odpověď?
Protože nečekám.
Jsem nezávislá žena.
Světe chtěj mě.