Fashion Week a ex

Zveřejněno 21. 3. 2016

Sedím na fashion weeku a čekám na další z přehlídek. Snažím se soustředit na všechno kolem. Konzumuju atmosféru.

Přehlídka začíná, hraje hudba a první modelky začínají vycházet dlouhou spletitou trasou mezi námi šťastlivci, co sedíme na lavicích podél jejich trasy.

A najednou vyjde ona. Ta jediná modelka, která jsem doufala, že na žádné přehlídce nepůjde.

Bohužel. Jak to říct stručně.

Ex mýho ex, která se s mým ex rozešla, protože jí můj ex omylem poslal snapchat se mnou.

Můj ex. Když jsme spolu byli, ještě nebyl ani model, jen debil.
Pak začal chodit s modelkou a stal se taky modelem.
“Víš děláš teď obrovskou chybu, že mi neodepisuješ, protože od doby, co jsme se rozešli, já se stal modelem a ty budeš jednou litovat.” (Z tragicko-komediální sbírky SMS zhrzených kluků. Jednou se to možná vejde i do samostatného článku.)
Tenhle kluk (dále pak už jen model pro ochranu jeho jména) stále věřil, že i po čtyřech letech se k němu nějak vrátím. A nějaké zvrácené vesmírné síly mi ho pořád cpou do cesty. Po ukončení našeho vztahu si model našel dvě přítelkyně. A zrovna jedna z nich mě opravdu nemá ráda. Z nějakého důvodu.

Prošla kolem nás dvakrát.

Začala jsem nadávat na blbý místo hned vepředu.
Začala jsem nadávat na blbou malou českou scénu.
Začala jsem nadávat na to jak je Praha malá.

Najednou byl celej fashion week ta největší chyba pod sluncem. Ale přeci jen je to modelka, nemůže se koukat po lidech a i kdyby náhodou mě spozorovala, nemůže vybočit z trasy a umlátit mě botou. Snad.

Přehlídka skončila a já se odebrala občerstvit. Respektive zahnat svůj traumatický zážitek alespoň skleničkou sektu.

“PJ! Ahoj!” Ozve se a vidím vedle sebe ex přítele mého kamaráda.
“Jé no ne, ahoj! Co ty tady?”
“Ale jsem tu za jeden Magazín, počkej, je tu Vítek?”
“Ne, není. Jsem tu sama.”
“Aha. A jak on se vůbec má?”
Pokud jsem někdy říkala jak trapný jsou konverzace s mými ex, tak pocity jaké jsem měla když jsem mluvila s Vítkovým ex byly srovnatelné. Vím o tom klukovi všechno ale nevím jestli ho mám nebo nemám nenávidět. Vítek mi jaksi zapomněl říct, zda-li spolu vychází nebo ne.

Ovšem vyvrcholení dne mělo ještě přijít. Po asi patnácti minutách této konverzace se totiž řítilo naším směrem.
Modelka. Ex od ex. S úsměvem od ucha k uchu.
“Ahoj ty jsi tady?” Usmíva se na mě.
Holka, udělej nám oboum službu, přestaň hrát tu falešnou hru a jdi dál.
“Jojo” oplacim jí úsměv.
“Nezapomeň do článku zmínit moje fantastický šaty.” Směje se a chytá mě za rameno.
Na vteřinu se mi zastavilo srdce. Čekala bych od ní spíš ránu pěstí, ale zapomněla jsem, že jsme dámy a ty si pěstí nedávaj.
“No nic bavte se, já jdu do backstage” usmála se a šla dál.
Přísahám bohu, že mi tím chtěla něco naznačit.
Asi jsem měla závidět, že je jedna z tý stovky modelek tady.
Dobře sto jich možná není.
Tak jako tak mi to bylo ukradený. Byla jsem ráda, že žiju.

Právě jsem přežila dva ex. A ani jeden nebyl můj.
Míra mého znepokojení je ale stejně tak vysoká.

Týden od tvého odchodu

Týden od tvého odchodu

Toto nikdy neměl být úplně článek. Je to vzpomínka na dobu mého vztahu na dálku. Vztahy na dálku jsou něco úžasného a otřesného zároveň. Máte všechno a nemáte nic. Když jste spolu je to vždycky romantičtější a vrušující než obyčejné vztahy, ve kterých spolu dva tráví...

Jaký to je, když je ti osmnáct?

Jaký to je, když je ti osmnáct?

21/12/2014 Sedíme v autě a pozoruji jak se v bočním okýnku rychle mění panoráma. Řeka, lesy, skály, řeka, vesnice,... vše se to míchá a splývá do sebe. Domy se rozpíjí a můj mozek si z nich skládá surrealistické dílo podobné tomu od Dalího. Cesta za rodinou má vždycky...

Večery a místa, kterým propůjčíme duši

Večery a místa, kterým propůjčíme duši

Večer, co večer ožívám. Obzvláště teď, kdy je brzy tma, což je ideální pro nočního tvora, za kterého se považuji. Z repráku se line hudba Iron Maiden. Deska se točí a občas zaskřípe. To je to krásné na starých deskách. Tuto mám z obchodu pro staré desky, který se...