#měsícrodiny 

“Víte vy pane, co jsou to příbuzní?”

Pamatuju si, jak na občanské výchově jsme měli celou jednu kapitolu v učebnici věnovanou rodině a naše paní učitelka se v tom vyžívala. Tloukla nám do hlavy věci, jako to klasické “rodina je základ státu”. Není nic důležitější rodina, ze které pocházíme a kterou pak budeme vytvářet. Ve 12 nebo 13 letech tomu nerozumíte. Ještě méně tomu pak rozumíte v osmnácti, kdy je to to poslední, co potřebujete. Trochu více si své rodiny začnete vážit, jakmile poznáte rodinu partnerovu. Najednou ta vaše je vlastně vcelku snesitelná, ale je nahrazena pohromou té druhé rodiny. A tak Vánoční svátky strávené s rodinou mnohdy nabývají na dramatičnosti a zjišťujeme, že spolu vlastně neumíme moc být a nepohádat se/ nestat se alkoholiky nebo si zachovat zdravý rozum.

“Víte vy pane, co jsou to příbuzní?” Werich a Voskovec ve filmu Peníze nebo Život

A najednou je rok 2020. Všechno je jinak a rodina je ta poslední jistota, která nám zůstala. Buď spolu musíme být a vyžít a je to na palici a nebo naopak jsme od sebe daleko a najednou si uvědomujeme, jak nám chybí. Nic mezi tím neexistuje.

Rodina je něco s čím se potýkám, za co jsem vděčná a šťastná, koho miluju a zároveň jsem ráda že si odpočinu. Rodinu si nevybírám, ale vlastně jich mám víc.

Protože ano, ještě jsou tu přátelé. Další kýč “přátelé jsou rodina, kterou si vyberete”. Jak moc nesnáším kýče, ale stejně je to rodina. Jako i ta biologická.

Vidíte, už chápu proč o tom paní učitelka tak dlouze vyprávěla. Už i já se ztrácím.

Zkrátka, není nad to oslavit měsíc rodiny teď, když jsme zase zavřený doma.

P.S. Nezapomeňte zavolat svým příbuzným.