#francie  #recept 

Je to už jedenáct let, co mě Paříž okouzlila poprvé. (Neskutečné, připadám si strašně stará.) Stalo se to hned, jak jsem vylezla z autobusu. Móda krásných žen a jejich vůně, elegantní a styloví muži, umění, architektura, levandule a především jídlo. Ano, zamilovala jsem se do francouzské kuchyně.

Posledních jedenáct let žiju tím, že kdekoli je zmínka o Paříži, chytne mě nostalgická nálada. Koukat se mnou na film, jenž se zde odehrává, znamená pro ostatní, že dvě hodiny během snímku trpí moje poznámky typu „jee, tam jsem byla“, „v téhle kavárně jsem měla ten dort, jak jsem ti říkala“, „po téhle ulici jsem šla; tam je ten obchod, kde jsem si koupila to pruhované tričko“. Když hořel Notre-Dame, seděla jsem u notebooku, koukala na zprávy a brečela. Když hrajeme s Francií fotbal, je to většinou jediná příležitost, jak mě může kluk donutit sledovat zápas s ním. Miluju Francii a miluju Paříž. Právě tam jsem totiž objevila tolik nových chutí, které teď aktivně vyhledávám i v Praze. Francouzské patisserie, to je něco pro mě. Mohla bych tam bydlet. Nebo rovnou v Paříži. To by bylo nejlepší. Sponzora vítám.

La Vie En Rose

Co se týče francouzské kuchyně, líbí se mi, že pro Francouze je jídlo téměř svátost. Vychutnávají si ho i celé hodiny. Především pak na jihu Francie, kde život plyne trochu pomaleji. Města jako Nice či Marseille jsou rájem klidu. Není tu tolik turistů, voní to tu mořem a procházka po pláži s broskví velkou jako vaše hlava, kterou jste si koupili na trhu od pěstitele, je něco, co vás změní. Poznáte tu pohodu, život bez shonu, život, kde se na vás usmívají krásné ženy a zdraví vás sexy muži (ačkoli jste celý upatlaný od té broskve). Francouzská kuchyně je umění chutí, ať už slaných či sladkých. Asi nejvíce proslavenou francouzskou laskominou jsou makronky. Známým dezertem i u nás je ale například také crème brûlée (pudink s karamelizovaným cukrem na povrchu), profiteroles (kuličky z odpalovaného těsta plněné krémem), tarte tatin (jablkový koláč) nebo crêpes (palačinky), které se dají připravit i naslano. Ze slaných jídel je to pak ratatouille (kdo by neznal pohádku o myšákovi, jenž umí vařit) nebo quiche (je to francouzský slaný koláč, ne pizza, děkuji!).

K francouzskému jídlu neodmyslitelně patří i francouzské víno. To nejlépe chutná třeba v Cannes na filmovém festivalu s výhledem na moře (ne, nejsem tak bohatá, ale byla tam Selena Gomez, tak jsme s kamarádkou prostě musely jet), ale samozřejmě i v Praze se dá najít výborné. Nejlepší jsou obchody specializované na francouzské delikatesy nebo i různé kavárny a bistra, kde nabízejí francouzskou kuchyni. Francouzské víno je považováno za jedno z nejlepších vín na světě, především to z oblasti Bordeaux, stejně jako šampaňské z regionu Champagne.

Nová místa, nové chutě

V Paříži jsem poprvé ochutnala třeba quiche. Procházela jsem se po Champs-Élysées a zatoulala se i do jedné malebné uličky, která na mě dýchla tou správnou francouzskou atmosférou. Oproti hlavní třídě zde nebyl téměř nikdo. Mezi okny domů viselo čerstvě vyprané prádlo a vonělo tu jídlo. Krásně vonělo. Šla jsem za nosem a objevila malou patisserii. Veškeré pečivo a dorty si tu vyráběli sami. Přistoupila ke mně starší, krásně upravená dáma v zástěře a ptala se, co by mi mohla nabídnout. Nevěděla jsem, chtěla jsem ochutnat snad všechno. Doporučila mi, ať si dám pórkový quiche, že ho před chviličkou vytáhla z trouby. Neodolala jsem a vzala si hned dva kousky (klasické quiche se dělají do velké kruhové vroubkované formy a krájí se na trojúhelníčky jako dort, ale tady je vyráběli malinké). Na její doporučení jsem zkusila ještě tarte tatin a makronky. Po dlouhém rozhovoru o tom, jak se mi v Paříži líbí a co bych měla ještě navštívit za místa, která jsou krásná a pro turisty neznámá a o tom, že ona tu bydlí třicet let a přestěhovala se sem kvůli svému muži, jsem pekárničku se skvělým naladěním a obrovským hladem opustila. Šla jsem si sednout na lavičku do nedalekého parku, abych spořádala všechny nakoupené dobroty.

Po prvním kousnutí do quiche jsem se zamilovala. Byla to harmonie chutí – křehké křupavé těsto a vláčná smetanová náplň s pórkem. Sýr na povrchu se ještě táhl. Bylo to božské. Tarte tatin byl opravdu takový, jaký mi ho ta krásná paní popsala – jedinečný. Už nikdy jsem nikde neměla takový, jako právě tady. Nevím, čím to bylo – možná kořením nebo francouzskými jablky. A nakonec makronky. K tomu asi ani není co dodat. Mezi cukráři jsou makronky považovány za nejtěžší dezert na přípravu vůbec. Jejich výroba je tak náročná, že i v kulinárních soutěžích na nich většina zúčastněných pohoří. Taky jsem je zkoušela. Nechápu, proč nevypadaly jako na fotce. Aspoň, že skvěle chutnaly.

Vyrob si sám

Už tam, na té lavičce, jsem si řekla, že quiche musím zkusit upéct i doma. Ukázalo se, že je to opravdu jednoduché, a tak bych se tu s vámi ráda podělila o snadný recept na pórkový francouzský slaný koláč. Až si ho budete vychutnávat, představte si, že sedíte na lavičce v pařížském parku. Vypněte, oprostěte se od všeho stresu kolem vás a zamilujte se, stejně tak, jako jsem se zamilovala já. Nemáte zač.

Na jeden pórkový quiche budete potřebovat:

185 g hladké mouky
100 g vychlazeného nakrájeného másla
3 lžíce vody
1 velký pórek
250 ml smetany ke šlehání
2 vejce
Sůl, pepř
1 cibuli
2 lžíce oleje
Strouhaný sýr
Provensálské bylinky

Postup:

  1. Do prosáté mouky vhodíme plátky másla a hněteme rukama, dokud nevytvoříme drobenku. Poté přidáme vodu, spojíme těsto dohromady a dáme vychladit na 20 minut do lednice.
  2. Těsto vyválíme nebo prsty napěchujeme do vroubkované formy. Dno rozpícháme vidličkou, položíme na něj pečicí papír a zasypeme rýží či luštěninami, aby se těsto při pečení nenafouklo. Vložíme na 10 minut do trouby předehřáté na 200 stupňů Celsia.
  3. Mezitím si připravíme náplň:  Cibuli nakrájíme nahrubo, pórek na kolečka a restujeme v hluboké pánvi na oleji.
    Smetanu smícháme s vejci, solí, pepřem, bylinkami, a nakonec i orestovanou směsí. 
  4. Takto připravenou náplň nalijeme na předpečené těsto, posypeme sýrem a dáme péct na 20 minut, dokud směs neztuhne a povrch nebude krásně zlatý.

Quiche chutná skvěle jak teplý, tak studený druhý den v práci. 

Přeji vám dobrou chuť.