Slibuju, že toto je poslední WeekendList věnující se nominovaným na Oscara. Po víkendu budeme všichni chytřejší, všichni budeme znát vítěze a hlavně, vy budete mít od toho klid 🙂
Nicméně, pro tentokrát si to ještě neodpustím a naservíruju vám tipy na shlédnutí z trochu jiného soudku.
Věřím, že zde máme čtenáře a čtenářky, kteří nepotřebují za každou cenu při sledování filmu akci, napětí, vztahové peripetie a další rysy, kterými se vyznačuje hollywoodská produkce (a nejen ta, stačí si skočit do filmografie jejího indického ekvivalentu). A tak věřím, že se nebojíte ani dokumentů.
Ono takový dokument vám kolikrát dá více než hodiny dějepisu, zeměpisu, biologie či základů společenských věd na střední škole.
Možná někdo z vás navštěvuje dokumentární festival Jeden svět, kde se každoročně představují dokumenty z celého světa. Všechny je pojí lidskoprávní tematika, která je tak blízká i hlavnímu organizátorovi akce Člověku v tísni. Tento ročník bude probíhat od 5. do 14. března v Praze a poté v mnoha dalších městech, takže pokud bych vás dnes dokumentární tematikou navnadila, nenechte si ho ujít. Podrobné informace (v půlce února by měly být aktualizované pro tento ročník) najdete na stránkách festivalu (https://www.jedensvet.cz), nebo klasicky na Facebooku.
No ale zpět k dnešnímu listu.
Do výběru 92. ročníku se dostalo celkem 5 dokumentárních filmů:
- American Factory
- The Cave
- The Edge of Democracy
- For Sama
- Honeyland
Dva z nich, American Factory a The Edge of Democracy lze najít na Netflixu. Teď běžela nějaká akce s možností vyzkoušení Netflixu na 30 dní zdarma. Sama jsem zvědavá, kolikrát to využiju. Možná kdyby měl den alespoň 32 hodin, měla bych čas sjíždět všechny ty seriály, ale upřímně, raději jdem do kina, nebo si vytáhnu v tramvaji či kavárně knížku, než abych si strčila špunty do uší a čuměla do mobilu. Takže se vsadím, že po 30 dnech zadáčo řeknu Netflixu “Díky a čau!”.
The Edge of Democracy
Dokument zachycuje politickou a společenskou situaci Brazílie a její cestu k demokracii. Nebo spíše “demokracii”. Bohužel, tato trajektorie se objevuje nejen v případě Brazílie, ale více méně celé Latinské Ameriky. Režisérka Petra Costa otevřeně zachycuje počínání nově zvoleného prezidenta Luly a jeho snahy změnit situaci. Avšak ani on se neubrání svodům moci, a z člověka, který možná na začátku své sliby myslel upřímně, se stává jen další figurka ve světě korupce a zoufalství. Stejně tak jeho nástupkyně Dilma, mučednice bývalého režimu, podlehne okolí, když je pomocí procedury impeachmentu sesazena “z prezidenstké trůnu”. Snímek celkem přehledně a podrobně sleduje situaci kolem obou hlav státu, nesčetné soudní machinace, úplatkářství, změny nálad a názorů obyčejných lidí a důsledky nestability pro společnost.
Jedná se o celkem smutný příběh, zakončený zvolením nového prezidenta, který rozhodně změnu nepřinese. Ještě smutnější je fakt, že taková je realita.
American Factory
Tento dokument bude podle mě pro většinu diváků nejschůdnější. Mezi lety 2008 a 2009, tedy v době ekonomické krize, dochází k uzavření spousty zavedených podniků. Mezi nimi i General Motors v Daytonu, v USA. Spousta lidí přijde o práci, proto se jeví jako zázrak, že továrnu chce finančně vzkřísit multimilionář z Číny. Nová firma na výrobu skla má přenést spolu se spoustou nových pracovních míst i čínská pravidla. Prvotní nadšení z práce vystřídá nepochopení čínské kultury a pracovní morálky.
Některé momenty jsou vlastně celkem vtipné. Třeba když při ukázkách jednotlivých kultur Američan ukazuje zbraně jako svoji chloubu, zatímco Číňané předvádí disciplínu a pokoru jako jedny ze svých rysů. Postupem času Američané začínají požadovat více volna, méně práce, větší platy, vznik odborů a nepomůže ani to, že nejlepší pracovníci jednou na výlet do Číny. Kulturní rozdíly se ukazují jako něco, co je největším problémem, kdy ani to, že zde existuje hrozba vyhazovu, hraje pramalou roli.
Honeyland
Další z dokumentů, Honeyland (nebo Země medu, jak zní český ofiko název) si již drží prvenství v tom, že je krom nominace v této kategorii navržený i do kategorie o Nejlepší cizojazyčný film. Tento snímek byl asi ze všech 3, které jsem viděla, nejvíce depresivní. Děj se odehrává v horách v Severní Makedonii. Už to umístění napovídá, že děj bude opřen o chudobu, nezaměstnanost, utrpení a beznaděj. Vypráví o ženě a její matce, jejichž předkové si vydělávali výrobou medu. Bohužel, doba je nepříznivá a zákazníci dávají přednost méně kvalitnímu, ale levnému medu. Tím pádem je rodinná tradice ohrožena a pomalu vytlačována přistěhovalci (šmelíři) z Bosny a Albánie. O to tragičtější je fakt, že žena nejen vydělává na sebe, ale pečuje o svou nemocnou matku, které je již 85 let. I přesto, že se ocitají na hranici chudoby, láska a oddanost je na prvním místě.
For Sama a The Cave jsem bohužel nestihla shlédnout, takže vám je přiblížím jen ve zkratce. Nicméně, na oba se ještě chystám (možná o víkendu před vyhlášením).
The Cave
The Cave je dílem mladého syrského režiséra Firas Fayyad, kterého akademická porota zná již od roku 2017, kdy přišel se snímkem Poslední v Aleppu. Mimochodem, tento snímek byl oceněn i na jihlavském festivalu dokumentárních filmů. Jeho nový dokumentární film pojednává o dvou lékařkách, pracujících v podzemní nemocnici zvané The Cave. U tohoto filmu mi celkem vadí český překlad Konfliktní zóna, protože se tím celkem ztrácí smysl. Obě ženy se snaží nejen vykonávat svoji práci a zachraňovat životy v zemi zmítané válkou, ale i dosáhnout toho, aby byly oceněny stejně tak, jako jejich mužské protějšky. Tato skutečnost reflektuje postavení ženy v celé společnosti v rámci této země. Tento snímek zmiňoval v rozhovoru i Tomáš Šebek, jehož knihy z prostředí záchranných misí se staly bestsellerem.
For Sama
For Sama (Pro Samu) je rovněž ze syrského válečného prostředí. Originální je, že je koncipován jako videodeník matky dceři. Režisérka Waad Al-Khateab je zároveň matkou Samy, která se jí a jejímu manželovi narodí uprostřed války. Oba rodiče provozují v oblasti jednu z posledních klinik, takže prostředí mají oba dokumenty společné. Stejně tak jako vhled do válečného prostředí, útrap civilistů a bezmoc.
Vzhledem k tomu, že jsem viděla 3 z 5 filmů, netroufám si jakkoli hodnotit, kdo by mohl nebo měl vyhrát. Od toho tu ani nejsem.
Chtěla jsem vám představit Oscary i z jiné stránky, spousta lidi třeba na tyto nominace ani nekoukne, což je podle mě škoda. A to nemyslím jen při Oscarech ale i dalších soutěžích.
Snad těm filmům dáte šanci a budou se vám líbit.
Jooo a tip nakonec pro všechny odvážlivce a sebemrskače. V noci z neděle na pondělí, konkrétně od 2:00, bude Česká televize vysílat přenos z ceremoniálu, již tradičně za doprovodu komentátorů Šárky Gmiterkové a Pavla Sladkého. Pokud však chcete v pondělí ráno v práci vypadat trochu normálně a ne s očima jak angorák a pytlema pod očima, co ani korektor nezakryje, můžete si v pondělí večer pustit komentovaný zkrácený záznam.
Já už hledám svoje tradiční černé brýle a jdu do toho. Omlouvám se všem lidem, co mě potkají v pondělí ráno.