#deník 

Večer, co večer ožívám. Obzvláště teď, kdy je brzy tma, což je ideální pro nočního tvora, za kterého se považuji. Z repráku se line hudba Iron Maiden. Deska se točí a občas zaskřípe. To je to krásné na starých deskách. Tuto mám z obchodu pro staré desky, který se nachází v Brně. V té jediné ulici, kterou v Brně znám. Deska za šedesát korun, hudba k nezaplacení. A přesně při této desce se večer, co večer chystám na cestu za novým dobrodružstvím. Není nic lepšího než nanášet rudou rtěnku za tónů Number of the beast. A černý šaty. Ideálně. Většinou. Nic vyzývavého. Ráda vzbuzuji v mužích fantazii zcela jinými podněty.

Chodíme do stejných barů. Raději. Většinou když jdeme jinam, přináší to pak zklamání v podobě cool teenagerů nebo starých mládenců, kterým ujel vlak a myslí si, že sbalí nějakou zoufalou ženu, která nemá žádnou sebeúctu, aby mohli spláchnout fakt, jak nemožní jsou. Případně muži, kteří nestojí ani za jediný úsměv, kteří se samolibě promenádují po parketu, kde hraje většinou stejně bezduchá hudba, jako oni sami.

Náš nejoblíbenější klub. Místo, kde si můžete povídat a později se přesunout do druhé místnosti a zatančit si tam. Zde potkáváme různé známé. Několik let, stejní barmani. Stejní DJové. Stejní štamgasti. Třeba DJ ve středních letech, co vám udělá rozbor osobnosti. Muž, který má problém sám se sebou, ale zato vám bez ostychu ukáže, v čem tkví ten váš problém.

“Jó, ty si nevěříš holka, myslíš si, že už nepotkáš někoho k sobě, ale to je nesmysl, předstíráš tohle velký odrazovací divadlo jen aby jsi se nemusela někomu ukázat. No ty, ty s tim svým ženatým, ty jsi jasná masochistka. Víš, že to nemá cenu a baví tě se trápit tim, že se s nim vídáš. Dělá ti dobře se v tom šťourat.” zhodnotil moje kamarádky, pak se podíval na mě, ” no a ty, ty jsi prostě jen divná, to víme.”

Tento muž mi jednou napsal, zda-li bych mu náhodou nedohodila nějakou kamarádku nebo známou, která by měla problémy s otcem.
Byť potkáváme pořád dokola spoustu takto zvláštních lidí, jsme tu takové komunita. Barmani a DJové, kteří na nás dohlíží a hlídají, aby na nás nikdo nebyl hrubý. A pak jsou tu lidé se kterými jsme se tu seznámili. Vzniklo tu mnoho přátelství, které trvají dodnes ačkoliv se vídáme většinou pouze zde, sdílíme spolu mnoho dramat, příběhů, životních rad a filisofických pohledů na svět.

Někdy mít takové místo je fajn, někdy je to na škodu. Třeba Jacobo. Další můj blonďatej ital, kterého jsem potkala v druhém svém oblíbeném klubu, kde je to spíše čistě taneční. Potkali jsme se, tančili jsme, strávili jsme hezký čas, který jsem odmítala protahovat na delší dobu než podobu toho jednoho večera. Odkývala jsem mu tehdy vše – respektive, že přijdu tehdy a tehdy na nějaké místo – aby už na mě nemluvil. Samozřejmě jsem na to zapomněla. Pak ho po týdnu nebo čtrnácti dnech potkám znovu. Přijde ke mě, usměju se, protože jde ke mne hezký muž a již si nevzpomínám, že tohoto hezkého muže již znám. Pak mi to všechno připomene. A to znamená, že je čas, dát si s tímto podnikem pauzu.