Leden není jen prvním měsícem v roce, leden má pro mnoho filmových fanoušků po celém světě úplně jiný význam. Začínají totiž filmové žně. Glóby počínaje a Oscary konče. Záměrně zmiňuji právě tyto 2 soutěže, protože dost často se snímek oceněný Glóbem ocitne mezi nominovanými na Oscara. Zatímco Glóby se rozdávají na základě hodnocení odborné veřejnosti (rozuměj, sdružení zahraničních novinářů), kdežto o Oscarech rozhodují tvůrci, tedy Akademie, tedy většinou Američané. A protože ti jsou většinou natolik zaneprázdnění svým “lifestyle so rich & famous”, že nemají čas koukat na tolik filmů, aby zaplnili všech 24 kategorií, prostě od novinářů prachsprostě opisují. Velmi často výhra nebo nominace na Glób znamená nominace na Oscara. Sem tam někdo splní domácí úkol a způsobí něco neočekávaného. Jako třeba v roce 2003, když Polanski vypálil rybník zbylým kolegům-režisérům a jeho Pianista mu získal zlatou trofej, aniž by ho zaregistrovali an Globech, nebo o 10 let později podobný husarský kousek předvedl Ben Affleck se svým Argem. Osobně si myslím, že pokud by Argo neuspělo u Amíků na Oscarech, došlo by k národní katastrofě, ne-li apokalypse. Film, který oslavuje hrdinství a slávu amerického národa a jeho nasazení, bez Oscara? Nemožné.
Zatímco leden je tedy takovým sepisováním dopisu Ježíškovi, tak únor je filmovými Vánocemi. Tento rok již po 92. budeme očekávat jména vítězů. Ti šťastnější v Americe večer, resp. v noci z 9. na 10. února. Ti méně šťastní, zato ale odolnější, budou v Praze zírat do noťasu a čekat s párátky v očích (proklínajíc se, co si to zase vymysleli), aby byli o pár informací bohatší. S trochou štěstí si pak stihnou dát sprchu mezi koncem ceremoniálu a odchodem do práce. Těm nejšťastnějším z nás stihne zmizet i otisk klávesnice na pravé straně tváře způsobený šlofíkem během nezáživných kategorií.
Oscaři se tedy udělují v celkem 24 kategoriích. Protože nepíšu román, ale filmové tipy na víkend, a nehodlám nikoho zabíjet výčtem všech nominovaných, představím hlavně kategorii Best picture (Nejlepší film).
Celkem zde máme 9 filmů, jmenovitě jsou to pro tento ročník:
1917
Ford v Ferrari (u nás v kinech běží pod názvem Le Mans ´66)
Joker
Once Upon a Time in Hollywood (Tenkrát v Hollywoodu)
Parasite (Parazit)
The Irishman (Irčan)
Little Women (Malé ženy)
Jojo Rabbit (Králíček Jojo)
Marriage Story (Manželská historie)
Marriage story
Film Marriage Story jsem dokoukala před chvílí a mám ho ještě v čerstvé paměti. Jeden z nominovaných, nasazený společností Netflix, patří bezesporu k těm kvalitnějším. Nicméně, ta kvalita je zajištěna převážně hereckými výkony obou hlavních postav, zvláště pak Scarlett Johansson v roli Nicole, divadelní herečky, neméně pak divadelního režiséra Charlieho v podání Adama Drivera, kteří na plátně srší emocemi protkanými dialogy, nebo spíše hádkami. Ve více než dvou hodinách shlédnete příběh rozpadajícího se manželství dvou mladých a úspěšných lidí, rodičů malého syna, na kterého všechen ten humbuk samozřejmě dopadá nejvíc. Důvodem konce zdánlivě harmonického vztahu je, jak už tomu v moderní době bývá, nuda, stereotyp, nenaplnění představ, vlastně ani jako divák nevíme. Jakmile se do všeho zapojí manželská poradna a rozvodoví právníci, začíná pravé peklo. Bohužel se tato vztahová dramata neobejdou bez klišé, zajetých hlášek a očekávaných myšlenkových pochodů a závěrů. Režisér a scénárista Baumbach se prý inspiroval vlastním životem, když podobné martyrium prožíval se svojí bývalou ženou (té prý snímek pustil a moc se jí líbil…aha…). Tento film si dle mého názoru sošku pro Best Picture nezaslouží, nicméně Scarlett bych ji klidně za Hlavní ženskou roli do ruky vrazila. Nechápu tedy Glób za vedlejší ženskou roli pro Lauru Dern, ve filmu jen párkrát štěkne a nahodí svůj histericko-excentrický typický výraz, ale oukey.
Ford v Ferrari
Stejně tak si podle mě nezaslouží ocenění pro nejlepší film ani Mangoldův Ford v Ferrari. Životopisný sportovní film sleduje boj dvou automobilových gigantů. doposud hraje v oblasti závodních aut prim Ferrari, nicméně Ford povolá nejlepší z nejlepších, aby vyrobili sportovní auto, které dosavadního vítěze sesadí z trůnu a porazí ho v 24hodinovém závodu Le Mans. Představitel postaršího a protivného profesně odepsaného závodníka Kena Milese Christian Bale je v roli skvělý, hlavně ten jeho akcent. Film pravděpodobně ocení i ženy, které mají obavy z přemíry sportovních, historických milníků motorismu, protože Hollywood se nezapře a vetře do filmu lžičku emocí a šálek dojetí. Klasika… Není to nijak náročné ani nudné, ve finále vlastně koukáte na celkem pěkně zpracovaný příběh. Nejsem si však jistá, zda film naplnil představy těch, kteří čekali detailnější pohled do zákulisí závodu a celého sporu obou velkovýrobců automobilů.
Parasite
Film Parasite jsem shlédla na festivalu v Karlových Varech v létě. Od jihokorejské drama/komedie, jak je tento film kategorizován, jsem upřímně nevěděla co čekat. Skoro všechny hrané (zdůraznuji, protože animáky jsou nejlepší, a nemyslím tím Pokemony…) asijské filmy jsem většinou odmítala, protože, buď 90% filmu koukám na levitující bojovníky, nebo mám noční můry z hektolitrů filmové krve, nebo prostě nechápu, co sakra chtěl “básník” říct?!? Ale tady, to je naprostá pecka. Začátek celkem normální, říkala jsem si, “a hele, ono vypadá, že to bude mít i nějakou rozumnou story”, ale co přišlo posléze, to asi o 1000% předčilo moje očekávání. Ve 2 hodinách vás čeká nespočet vtipných momentů, skvělých dialogů a nečekaných zvratů v ději. Jasně, někdy ty dialogy sklouzávají do nesmyslů, někdy jsou ty zvraty v ději celkem radikální, a když na závěr přijde rozuzlení, které prostě nikdo nečekal? Pravda, pořád jsme v Asii. Vlastně jsem si bezprostředně po shlédnutí kladla otázku, zda třeba během filmu nevyměnili režiséra, nebo zda-li se nenechal původní režisér natolik strhnout dějem, že se sám stal obětí Parazita. Každopádně, pokud tenhle film vyhraje Best Picture, tak budu zklamaná, pokud ale vyhraje Nejlepší zahraniční snímek, pak mu to budu přát.
Joker
Nejsem fanoušek komiksovek, marvelovek a jim podobných. Mohlo by se zdát, že tedy ani Joker nebude mým šálkem kávy. I když je snímek napojen na stejnojmennou komiksovou postavu, zabývá se momenty, než se stal slavným zločincem v Gotham City. Přibližuje život, respektive totální pád a destrukci hlavního hrdiny, Artura Flecka, který se postupně čím dál více ocitá na tenkém ledu mezi realitou a šílenstvím. Kladete si otázku, kdo je nejhorší záporák. Šílenec v kostýmu klauna? Nebo spíše okolí, které k rozkladu osobnosti pomůže a Artura ničí a nutí ke zlu? Hlavní představitel šílence v kostýmu klauna, Joaquin Phoenix, se role zhostil bravurně. Ten film by bez něj nebyl na špici. Jeho oddanost roli, pokřivené grimasy šílenstvím, perfektní a procítěné pohyby, kdy každý krok má pro jeho roli a dotváření výsledného efektu a charakteru postavy smysl. Konkrétně, ten jeho tanec na schodech, to je jeden z nejsilnějších momentů. Odcházíte z kina rozložení, deprimovaní, frustrovaní, ba až v křeči úzkosti, hlavně a ze všeho nejvíc však obohaceni o unikátní herecký zážitek z filmu jednoho herce, se kterým celý film padá a na kterém celý film stojí. Proto si myslím a doufám v to, že představitel Jokera neodejde z kategorie Herec v hlavní roli s prázdnou. Tleskám však režisérovi za trpělivost s Phoenixem a důvěru v něj, ačkoliv se ví, že Phoenix není zrovna nejjednodušší osobností ve světě filmu pro spolupráci, hlavně z důvodu jeho “boje s démony”.
Irishman
Irishmana, který je dalším vylsancem Netflixu, pravděpodobně ještě do Oscarů dokoukám, ale musím říct, i když mám celkem ráda Scorseseho a jeho filmy, moc se mi do toho nechce. Ten film má 3,5 hodiny, chápejte, vzpomínající Robert de Niro mi fakt nepomáhal. O filmu se hodně mluví v souvislosti s technikou digitálního omládnutí a zestárnutí herců. Ale jinak jde o další gangsterku, která mě během 2 hodin souvislého koukání upřímně nijak neobohatila. Vlastně Scorsese jako přes kopírák, jako kdyby docházela inspirace, jako kdyby jel na nějaký setrvačník.
Film má želízka v ohni také za Režii (tady si myslím, že to Scorsese i promění, protože prostě Akademici ho žerou) a dva herce v nominacích na Vedlejší mužskou roli (tady jim to nepřeju, protože kopu za Team Brad Pitt).
Once Upon a Time in Hollywood
Once Upon a Time…je oproti Irishmanovi svižným, vtipným a rychle ubíhajícím snímkem plným dokonalých scén, skvělých dialogů a akce. Během dvouapůlhodinového tanga páru Brad Pitt a Leonardo DiCaprio, která této nejnovější tarantinovce dodává grády, se přeneseme do “šedesátek” (respektive jejich konce) na americký Západ, přímo do mekky filmového průmyslu, do L.A., kde se snaží oživit svoji slávu televizní herec Rick (Leo) a jeho dlouholetý kaskadérský společník Cliff (Brad). Nechybí narážky na některé reálné vyhaslé hollywoodské hvězdy a hvězdičky, na pozadí celého příběhu je jedna tragická událost filmového světa, nebudu ale spoilovat. Co se týče dvou hlavních hereckých postav, tedy jedné hlavní a jedné vedlejší, jak rozhodla Akademie, když rozdávala nominace na Oscara, ti dva jsou tak moc sehraní, že jsem věřila Bradovi, když během své přebírací řeči na Glóbech prohlásil, že on by se s ním tedy o ten vor podělil (narážka na scénu v Titaniku, kdy Kate Winslet Lea nevděčně nechá na holičkách). Pokud by se někdy volil nejlepší filmový pár, tak tihle dva budou rozhodně v Top 5. Snímek sám o sobě je již 9.filmovým počinem Tarantina a musím uznat, že po Pulp Fiction a Hanebných Panchartech uzavírá trojici mých nejoblíbenějších. Nečekám, že by vyhrál Oscara za nejlepší snímek, Tarantino prostě Oscary nedostává, ale i tak, tleskám a doporučuju.
Little Women jsem neviděla a asi je i oželím. Na Jojo Rabitta se chystáme ve čtvrtek nebo pátek, kdy vy už budete číst tento článek. Snad nás čeká slibovaná dávka černého humoru, bizarností a válečné satiry, protože příběh nasistického mláděte, jehož nejlepším kámošem je imaginární Adolf Hitler (čas Donnieho Darka se, zdá se, naplnil) aspiruje na pěkně přidrzlý počin. Mimochodem, Scarlett je díky tomuto filmu nominovaná i na Vedlejší ženskou roli, tak doufám, že shrábne jak tuto, tak tu hlavní za Marriage Story.
1917
Největší nadějí v této kategorii je pro mě válečný film 1917. Bohužel má premiéru až koncem února, tedy asi 14 dní po udílení cen, takže logicky mám nutkání si to najít online a skouknout “v termínu”. Ale neudělám to a pro jednou budu trpělivá. Ustoupím asi i ze své zásady, že nenavštěvuji velkokina typu Cinema City a Cinestar. V tomto případě se pro umocnění filmového zážitku asi nechám přesvědčit. Režisér Sam Mendes má za sebou například bondovky Skyfall nebo Spectre, hlavně však slavnou Americkou krásu (mimochodem, byl to jeho debut a hned mu přinesl ovoce, mimo jiné v podobě zlatého Oscara). Ve světě filmu není tento britský padesátník nováčkem, ani válečný film nedělá poprvé. Děj se odehrává, jak už samotný název napovídá, na sklonku 1.světové války. Dva mladíci jsou pověřeni dodáním zprávy, která má zabránit tragédii. Jejich cesta vede přes nepřátelské území, v sázce je však spousta životů, mimo jiné bratr jednoho z pověřených mladíků. Film je zajímavý hlavně svým zpracováním, které mu možná právě přihraje sošku v této kategorii. Jedná se o techniku, která má navozovat pocit, jakoby se točilo “na jeden zátah”. Očekávám, že tento styl dodá filmu na dramatičnosti, napětí, možná více zdůrazní nesmyslnost a tragédii války jako takové. Na druhou stranu mám trochu obavy z toho, zda se všechny záběry podaří natočit tak, jak byly zamýšleny, tedy že nesklouznou k pocitu zkaženého záběru, nekompletnosti scény, nevyniknutých klíčových momentů. Zda jeden zátah “neunaví” pozornost diváka a někde filmu neubere na potenciálu. Doufám ale, že se konečně dočkáme kvalitního válečného filmu, který nebude tolik sršet patosem, promrhanými šancemi zpracovat ryze válečný film a sklouzávat k dramatu jako tomu bylo u těch předchozích pokusů.
Na závěr jsem si připravila 2 bonusy. Jeden z nich je pro filmové fajnšmekry, který možná kvůli přemíře artovosti a vybroušenosti nebyl k mému velkému zklamání doceněn a pochopen, druhý z nich je nádherný animák s vánoční tematikou.
Lighthouse
Tím divácky složitějším je film Lighthouse (Maják), kde v rolích osamělých strážců majáku exceluje Willem Dafoe a skvěle mu sekunduje Robert Pattinson (ano, ten upír ze ságy Twilight, věřte nebo ne, on má i celkem složité role). Černobílý snímek v kompozici 4:3 je strhující výpovědí počínajícího šílenství, paranoji a blížící se tragédie, která vyplývá z přemíry alkoholu, samoty a tajemství vyplouvajících na povrch ve stísněném prostoru, zde v cimrách majáku na odlehlém ostrově. O filmu se dá mluvit jen v superlativech co se týče kamery, hry se světly, zvukovými efekty, prolínání scén, kdy sen (nebo počínající pomatení mysli) se rozplývá v realitě (nebo naopak?). Celý film je povýšen bravurním výkonem Dafoea, který je jako vystřižen z těch největších divadelních dramat. Ani Pattinson však nezůstává pozadu. Důležitým detailem, který hodnotím jako pozitivum, je i simulace doby starou angličtinou v podání starých mořských vlků. Film není rozhodně žádnou oddychovkou, temno mu dodává právě i černobílá kompozice a tím umocněné až hororové zpracování. Možná se vám pár nocí po shlédnutí bude zdát o raccích a mořských pannách, takže bacha na ně, ať nezešílíte.
Klaus
Oproti tomu Klaus je nádherným vánočním příběhem, mimochodem, pro mě nejlepší počin Netflixu mezi všemi nominovanými. Celý je vyprávěn postavou pošťáka, který sice nebývá zobrazován jako typická vánoční postava, nicméně je pro celý proces nezbytně nutný. Mladý pošťák, zhýčkaný synek zbohatlického tatíčka, je poslán za trest do vyhnanství (doslova) na konec světa do zapadákova, kdesi na severní polokouli. Aby ho táťulda nevydědil, má dokázat, že za něco stojí a že splní podmínku návratu, dodat tisíce dopisů. Jenže, v tomto městě pojem “psaní dopisů” slyšel málokdo, navíc většina místních je negramotných. Kromě toho, městečko, kde se celý jeho trest odehrává, vypadá jako vystřižené z Burtnových animáků. Už se zdá, že cíl je nesplnitelný a mladík tu zůstane navždy, ale díky souhře náhod a pár dobrým duším (opravdu jen pár, jinak jsou všichni zdánlivě prolezlí zlem skrznaskrz) se zdá, že je přece jen naděje. A co na začátku je hlavně sobeckým počínáním, ve finále možná bude mít širší rozměr. A jak to vše souvisí s Vánocemi a Klausem? Přesvědčte se sami, nebudete litovat. Přeju tomuto filmu, aby vyhrál cenu pro Nejlepší animák, a vám všem, abyste alespoň jeden z tipů ocenili.
Na závěr pro Vás máme k pátečnímu Weekendlistu ještě malé překvápko. Připravili jsme si pro Vás soutěž! Zasoutěžte si s tajemnou Black Fox.
Originální kombinace chuti 9 bylin s kapkou pomeranče pozvedne Vaše smysly a podpoří touhu objevovat. Připravte se na nečekaný zážitek, který výjimečnost nápoje Black Fox přináší. Podívej se lišce do očí – jeden pohled nestačí!
Magické spojení aroma a chutí v elixíru Black Fox skvěle vynikne čisté podobě a přitáhne i ty, kteří se nebojí s bylinnou chutí experimentovat. Milovníkům míchaných cocktailů se otevírá spousta možností, včetně možnosti zahřát se netradičním grogem.
Recept: Nalijte 40 ml Black Fox do sklenice nebo hrnečku, dolijte horkou vodou. Lišáckou ozdobu zvládnete připravit z nakrojeného plátku pomeranče spíchnutého párátkem
Jak soutěžit: Napište nám buď pod soutěžní příspěvek na instagramu @stylebrunch.cz nebo na email pj@stylebrunch.cz jaký film Vás v roce 2019 nejvíce bavil. Vybereme tři z vás, kteří se budou moci těšit na tento krásný balíček.
