Možná jste ještě začátkem prosince zaznamenali, že Vogue přišel s přelomovou filozofií.
Tedy, přelomovou, co se týče Vogue jako takového. Vlastně si myslím, že to bylo jen následování jakéhosi standardu, co již nějaký ten pátek ve společnosti jako takové frčel. Móda, přijde mi, začala ustupovat od takových standardů, jako modelky ve stylu ramínko na šaty, pravá kůže, kožešiny, drahé a bezmyšlenkovitě vyprodukované materiály, extravagance spojená s totální nevyužitelností pro běžný život (jasně, jednou si to někdo vezme na Met Gala, that’s it…). Nicméně, když si uvědomíme právě tento kontext, tak je to ze strany subjektu, který udává trendy a který ovlivňuje miliony čtenářů po celém světě velký krok kupředu.
Ve společnosti prostě „frčí“ soulad s přírodou, ohled na životní prostředí doprovázený “hejty” na výrobu oblečení v podmínkách, které popírají jakoukoliv lidskost, atd. Ze všech stran na nás střílí globální oteplování, respekt k přírodě, ba dokonce soulad s přírodou, udržitelnost, nicméně donedávna mi přišlo, že jediný fashion world si šel svou cestou tak nějak mimo, protože móda je něco jako umění, nedotknutelné, vymykající se všem ostatním sférám světa. Trendy vládnou světu a čínské online shopy jako aliexpress, shein a jim podobné nám je sypou do klína ve stejné míře, jako padá pyl v období jara.
Nicméně, nemožné se stalo možným, a čím dál častěji se začaly skloňovat pojmy jako „slow fashion“, „sustainability“, „recycle“. Za mě mohu s čistým štítem říct, že krok, který Vogue podnikl, když vyhlásil koncem roku Vogue Values 2020 ( česky Hodnoty Vogue 2020) pro mě nebyl zas tak překvapivým. Dřív by bylo v módním světě měsíc staré téma totálně out, ale protože si jedeme na udržitelné slow vlně a protože se jedná o hodnoty pro rok 2020, do kterého jsme před pár dny všichni vstoupili, dovolím si toto téma vyložit na náš Módní stůl až dnes.
Nyní se na chvíli zamysleme a položme si jednoduchou otázku. Jaký produkt měníme nejčastěji, co nejčastěji jde z naší skříně pryč po nejkratší době a co prostě nepošlete dál? Jedná se o trička za pár kaček, která, jakmile se seperou, vytahají, prostě, nevzali byste si je na sebe ani při vytírání podlahy, jdou do koše. Pak třeba spodní prádlo, těžko je budete nabízet někde na výměnu, nebo prodávat na vinted. Dále třeba legíny, boty, atd. Většina těchto artiklů je dělaná z velké míry z plastů a umělotin. Tedy, pokud je hodíte do koše, v přírodě se budou rozkládat setsakra dlouho. Myšlenka je taková, že i tyto kousky se vyrobí z materiálů, které se dají recyklovat. Hodíte je do kontoše, lidé na správných místech je recyklují, a následně se z nich za použití minimálního množství energie, vody, paliv (kolikrát si vaše tričko cestuje přes několik zemí, než se dostane k vám) vytvoří produkt nový. Jasně, bude vás to stát víc, než jste byli doposud zvyklí, tedy prozatím. Ale, zase budete o nákupu více přemýšlet. Průkopníkem v tomto směru je bezpochyby společnost Envru, která se zabývá inovativními materiály. O této společnosti jistě brzy uslyšíte, pokud se k vám již jméno nedostalo, protože je v hledáčku dodavatelů stále více a více módních značek. Za všechny zmíním například Stellu McCartney a její spolupráci se značkou Adidas.
Přece, není potřeba mít skříň přetékající kilogramy oblečení, které vlastně koupíte jen pro to, že se jednalo o koupi výhodnou. Naučíme se o nakupování přemýšlet. Na co mít ve skříni 30 triček, když 80% z nich nosíme tak zvaně „na doma“, nebo „na lítačku“, jak jsem slýchávala v dětství. Pak se ocitneme v situaci, kdy máme skříň plnou věcí na domácí nošení a jdeme zase nakupovat, protože nemáme nic do společnosti mezi lidi. Kravina! Ve finále utratíme o hodně víc, než kdybychom si rovnou koupili designérský nebo originální kousek, který nám vydrží několik sezón, nezávisle na módních trendech. Je to přece stejné, jako když jdete na farmářské trhy, nebo k lokálnímu prodejci, a koupíte si kvalitní produkt, který nespráskáte na posezení, protože stál majland, ale šetříte si ho, protože je to kurnik kvalitní a lahodný, a nechcete z toho prasknout na jedno posezení. Spíš si to dáváte tak nějak „za odměnu“.
A proto je pro mě strašák třeba Primark, který se cpe i k nám, a proto je pro mě doslova noční můrou, že vyjdu na ulici a během jedné procházky potkám několik holek, které mají stejný outfit jako já, protože nějaká influencerka, co sledujeme, to propagovala v před 3 dny zveřejněném videu…BRRR!!!! Tímto článkem nechci odsoudit nikoho, kdo to tak cítí a je s tím v pohodě. Není to tak dlouho, co i já jsem byla se vším tímto okay, hlavně abych měla přetékající šatník a trendy kousky, že mi z toho po druhém nošení lezou nitky mi bylo šumák. Ale stejně tak, jako se vyvíjí a posouvá svět módy, posouvá se i pohled lidí na svět. Jakmile se dostaneme do stádia, kdy máme naplněny základní potřeby, hledáme další, jak posunout svůj život kousek dál. Doteď ze všech myšlenek nejvíc zastávám Kuhnovu vědeckou revoluci a pojem paradigma.
Co to tedy přesně znamená ve světě Vogue?
Dne 5. prosince 2019 26 šéfredaktorů módní bible Vogue vyjádřilo unisono podporu hodnotám jako je odlišnost, zodpovědnost, tolerance a důraz na individuality, společenství, přírodní prostředí. Vyjadřují podporu lokálním umělcům a bojují za národní bohatství s odkazem na historii, tradice či kulturu dané oblasti. Podporují udržitelnost, slow fashion, recyklaci, originalitu. Toto prohlášení lze dohledat pod názvem “Vogue Values 2020: It’s Time to Fashion the Future”.
Seznam šéfredaktorů a zemí jmenovitě přebírám pro vaši představu zde: Manuel Arnaut, Vogue Arabia; Edwina McCann, Vogue Australia; Paula Merlo, Vogue Brazil; Edward Enninful, British Vogue; Angelica Cheung, Vogue China; Andrea Behounkova, Vogue Czech Republic & Slovakia; Christiane Arp, Vogue Germany; Thaleia Karafyllidou, Vogue Greece; Peter Wong, Vogue Hong Kong; Priya Tanna, Vogue India; Emanuele Farneti, Vogue Italy; Mitsuko Watanabe, Vogue Japan; Kwangho Shin,Vogue Korea; Karla Martinez de Salas, Vogue Mexico & Vogue Latin America; Rinke Tjepkema,Vogue Netherlands; Emmanuelle Alt, Vogue Paris; Filip Niedenthal, Vogue Poland; Sofia Lucas, VoguePortugal; Masha Fedorova, Vogue Russia; Eugenia de la Torriente, Vogue Spain; Leslie Sun, Vogue Taiwan; Kullawit Laosuksri, Vogue Thailand; Seda Domanic, Vogue Turkey; Philipp Vlasov, Vogue Ukraine; Anna Wintour, Vogue United States.
Pokud si nedokážete představit, jak hodlají jednotlivé edice pojmout tyto hodnoty a zdůraznit originalitu, udržitelnost, sociální vědomí a podporu ženskosti v praxi, máme k dispozici již několik lednových „vlaštovek“, které můžete vidět při čtení tohoto článku.
Comeback módní ilustrace
Největší pecka za mě je však pojetí lednové obálky, kterou hned v 7 verzích představilo Vogue Italia. Není potřeba žádný photoshop, symbolizují naprostou originalitu a udržitelnost. Covery jsou totiž kreslené a uvádí v život pojem “fashion illustration”.. Ano, slyšíte dobře. Naprosto unikátní! A takové to má být.
Krom Vogue jako takového se přidávají i samostatně velké značky, jako je třeba Prada, Chanel, Gucci, Burberry, nebo již zmiňovaná Stella McCartney (iniciativě Green Loan nebo Fashion Pact), které se tímto zavazují ke snížení skleníkových plynů a zachování zásad udržitelnosti. Konec pravým kožešinám je must. Ostatně i britská královna Alžběta dala pravým kožešinám vale a žádné nové oblečení už je obsahovat nebude.
Snad to tedy Vogue a všem zainteresovaným značkám vydrží déle než pár měsíců v roce 2020. Co se jim však nedá upřít je, že vyvolaly zájem veřejnosti, upozornily na problémy, kterým čelíme, a vyjádřily podporu myšlence záchrany planety a zachování pro generace budoucí.
Tak a co vy? Zamyslíte se nad tím, až půjdete příště nakupovat?
