Plním si svůj zapomenutý sen z Erasmu a jedu do Skotska

Zveřejněno 12. 11. 2019

Hurá, konečně po milion letech, co jsem si vyčítala, že jsem během svého půlročního Erasmu ve Velké Británii stihla navštívit všechna možná města a oblasti jen ne Skotsko a Edinburgh, jsem si splnila svůj sen. 

Vlastně, hned, co jsem se od kamaráda dozvěděla, že ve Skotsku bude na půl roku na doktorandském pobytu, věděla jsem, že teď to konečně klapne. A taky že jo! Pro svoji návštěvu jsem si po dohodě s ním vybrala termín 7. až 10. listopadu 2019. Je to sice taková “evropská rychlovka”, jak já říkám těmto víkendovým nebo prodlouženě-víkendovým poznávačkám evropských měst (a jejich okolí), ale řekla bych, že s dobrým time managementem a plánem si vystačíte. 

Letenku jsem měla klasicky s nízkonákladovkou, v tomto případě s Ryanairem. Ve čtvrtek v 17.55 už jsem seděla v letadle, happy jak dva grepy, s myšlenkou “Edinburgh, here I come…finally!”. V půl 8 jsem došlápla na skotskou půdu a vydala se busem 100 do centra. Vyplácla jsem za to asi 4,5 libry, ale byla jsem v centru asi za 20-30 minut a jedete hned double-deckerem, no paráda! Nechala jsem se vyhodit na konečné, u hlavního vlakového nádraží (Edinburgh Waverley) a pěšky si to “štrádovala” na airbnb. Koneckonců, nechtělo se mi dávat peníze za bus, protože jsem věděla, že tam za maximálně 20 minut budu po svých. S batůžkem na zádech jsem se na těžké zavazadlo vymlouvat nemohla.Ještě ten večer jsem si ve své dočasné posteli dala do kupy seznam míst, které chci následující den vidět a vytvořila si orientační plán. Samozřejmě, opět velmi ambiciózní, ve stylu “navštiv, co můžeš”. 

Holyrood Park

Celý pátek jsem měla na “trajdání” po městě. Edinburgh je skvělý v tom, že vyjdete pár minut (asi půl hodiny) z centra a je před vámi kopec, který si vysloveně říká o hiking. Tím jsem taky ráno začala. Vzhledem k tomu, že jsem potom chtěla poznávat krásy centra, aniž bych se stavovala na byt převléct (vlastně jsem kvůli velikosti zavazadla nic moc na převlečení neměla), potřebovala jsem strategicky zvolit outfit. A taky jsem si vyrazila v pohodlných svetrových šatech, kabátu a pohodlných vyšších botách ve stylu pohorek na “tour de Holyrood Park”. Na procházku je toto bájné sídlo krále Artuše parádní, nebylo tam moc turistů, úžasný výhled na město, na skotský parlament, na palác…ale to bláto! Všude, klouzalo to jako na ledě a taky, nebylo úplně teplo (co chceš, holka, Skotsko, listopad…). Nakonec jsem to stočila na kratší okruh, i když malý adrenalin na závěr jsem si neodpustila, to když jsem málem skončila na zádech v bahně, když jsem sbíhala svah. 

Univerzita, Spoon, Potterow, Victoria Street (Deacon Street) 

No nic, turistiky si užiju v sobotu, říkala jsem si a vyrazila směr Old Town. Předtím jsem stihla kouknout do areálu University of Edinburgh, vyfotit si štítek u dveří podniku Spoon, kde prý J.K.Rowling napsala první stránky knih o “klukovi, který přežil”, a další místa, která jí prý ovlivnila, ať už při výběru jmen hrdinů, či při vykreslování míst. Mimochodem, u Spoonu, při focení toho štítku, mi jeden místní vysvětlil, že se J.K. Rowling nediví, že právě zde začala psát. Ono taky, co dělat jiného, když tam obsluze trvá celou věčnost, než si vás uráčí přijít obsloužit!

Pokračovala jsem do centra, neodpustila jsem si návštěvu 2 sekáčů. Ve Velké Británii mají hlavně ty ve stylu Thrift Storu, hadry jsou kvalitní, výběrové, výtěžek jde na charitu. 


Po pár minutách už se přede mnou rozprostíral další kopec a na něm Edinburgh Castle, dominanta města, ozářen poledním sluncem, v celé své kráse. Naštěstí tam nebylo moc turistů, tak se dalo pokochat výhledem na město, na Severní moře, na hrad samotný. Ten výhled je opravdu skvělý, ale ještě lepší pohled na město se mi pak vyjevil z dalšího kopce, Calton Hillu, kam jsem pokračovala po Královské míli (Royal Mile) poté, co jsem si prohlédla katedrálu St. Giles a míjela sochu Davida Huma. 

Procházíte se kolem památníků (Nelson Monument, National Monument), kolem observatoře a kocháte se dechberoucím výhledem. No, skoro hodinku jsem tam strávila. Z mého snění mě vyhnal až fakt, že jsem chtěla stihnout zajít do Národní galerie, muzea a do Muzea spisovatelů. Bohužel měli jen do 17.00 nebo do 18.00, všechno jsem nemohla stihnout. Takže jsem se nakonec rozhodla pro Muzeum spisovatelů. Miluju knihy, to bych si neodpustila. Muzeum je opravdu malinké, půlhodina před zavíračkou bohatě stačila. Navíc zadarmo. Věnují se tam vlastně 3 velikánům skotské literatury; ve sklepě má svůj prostor R.L.Stevenson, v přízemí Robert Burns a celé první patro vzdává hold Walteru Scottovi. Díky legendám a vystaveným artefaktům si vytvoříte obrázek o tom, kdo byli a jak žili. 

A když jsem opouštěla toto místo, kroky mě automaticky táhly právě k památníku Sira Waltera Scotta, v tu dobu již osvětleného světlem pouličních lamp, což mu dodávalo snad ještě větší pompéznost. A s tím jsem také zakončila páteční den. 

castle, moře výhled, calton hill

V sobotu ráno jsem vstávala asi v 6, abych se stihla vysprchovat, sbalit, udělat si jídlo na celý den a dojít na vlak. Lístek do Stirlingu jsem si koupila ještě v noci a ráno jen vyzvedla lístky z automatu pomocí zadání unikátního kódu. Ještě jsem si stihla koupit do vlaku snídani a horkou čokoládu a ani ne za hodinu byla na místě. Zde jsem se potkala s bývalým spolužákem a 2 dalšíma holkama, které přijely ve stejný termín jako já, a v 9 ráno už jsme všichni seděli v buse do Callanderu. Opět nám přálo pro Skotsko tak netypické slunečné počasí. Na celodenní procházení se přírodou ideálka. A užili jsme si vodopády Bracklinn Falls, jezero Loch Venachar i výšlap na kopec, kde se nacházel Samson´s Stone, kde volně pobíhaly pasoucí se krávy a odkud byl přenádherný výhled na jezero táhnoucí se kamsi do dáli. Takhle si představuji klid, pohodu a maximální vyrovnání mysli. Všechny špatné myšlenky byly náhle tytam a já se cítila jako kdesi na vrcholu blaha. Takhle jsem si to ani ve snu nepředstavovala, Skotsko mě dostalo ještě víc než to. 

vodopády, výhled na jezero

A aby těch úžasných momentů nebylo málo, našla jsem v místním callanderském antikvariátu 2 knihy, Beloved od T. Morrison a Shalimar the Clown od S. Rushdie, Každá prosím pěkně za libru. Aspoň jsem měla co dělat na letišti. V neděli někdy od 1.00 do 6.00 ráno se budou hodit, říkala jsem si. A hodily,  a jak! Jedním z posledních krásných zážitků ze Skotska byl moment, kdy jsme seděli v autobuse (opět dvoupatrák) z Callanderu do Stirlingu a nahoru za námi došly i 2 slečny, obě v rukou hudební nástroje, které během cesty vytáhly a spontánně začaly hrát, jedna na housle a jedna na violu. Stejně tak spontánně jsme je odměnili za každou skladbu potleskem, jinak to ani nešlo, ta dokonalá hudba mi zní v uších doteď. A když jsem vystupovala a děkovala jim za nejkrásnější jízdu, co jsem kdy zažila, myslela jsem to naprosto upřímně. 

Pravda za clonou kouře: pasivní kouření z vapování

Pravda za clonou kouře: pasivní kouření z vapování

Přestože se objevuje stále více literatury o tom, jak škodlivý pro nás i naše okolí může vapování být, trend vapingu stále pokračuje. Není nic neobvyklého, že jdete po ulici a najednou vstoupíte do růžového oblaku žvýkačkového kouře, což znamená, že pokud s sebou máte...

Jak začít prokrastinovat: kompletní průvodce

Jak začít prokrastinovat: kompletní průvodce

Prokrastinace je jedna z nejvíce ceněných dovedností moderního člověka. Proč se nutit do práce, když můžete věnovat svůj čas těm opravdu důležitým věcem, jako je sledování koček na internetu nebo kontrolování, kolik máte lajků na posledním postu? Máme pro vás návod,...

Jak zůstat motivovaní, když máte chuť to vzdát

Jak zůstat motivovaní, když máte chuť to vzdát

Jsou dny, kdy to fakt nejde. Vítr fouká do očí. Sluníčko svítí příliš nebo je děsná zima. Došlo vám kafe nebo jiné životabudiče vaší konkrétní preference. Lidi se divně tváří a země se točí. A co víc. Točí se kolem něčeho, co se tak točí. A všichni se točíme v...