Modrá inkoustová slza se pomalu vpíjí do prázdného papíru. Prostupuje jeho bílými vlákny a zabarvuje je tím, co jsi do ní vložil. Zaplní jej tvými myšlenkami a pocity, které jako tichý křik zůstanou navždy otisknuté na tom bezcenném kusu jediné tvé útěchy.
Když jsem si přesně dnešního data v roce 2010 zakládala blog, mělo to být ztělesnění mého imaginárního světa. Má utopie se měla stát skutečnou. Měla to být má ztracená Atlantida.
Zrodila se PJ.
Osoba, která mi měla otevřít oči a postupně se mnou dospět, vyspět, zestárnout,…
Ukázala mi nový svět, který by se mi mohl líbit. Už ve svých 14-ti letech jsem ji následovala na první tiskovku, do showroomu, na různé otevíračky, na druhý, třetí i čtvrtý Pražský Fashion Week, do talkshow i na focení.
A stejně jako tento blog, dnes s PJ vstupujeme do třetího roku našeho společného života.
Tenkrát ještě na pj-web.blog.cz jsem začínala s fotografiemi, které -ruku na srdce- byly nic moc, a také s ufňukanými povídky a básničkami. Pak mi PJ začala dávat pořádné kapky a já nabývala dojmu, že jsem jen já a nikdo jiný. Že to já jsem nejlepší. Období módy, kosmetiky a všech možných povrchností započalo. A lidi mi to žrali. Celou tu hru na někoho lepšího měli rádi. Věděla jsem, že něco nebude v pořádku, přeci jen mé čtenářky, které mi psali milióny srdíček a lovískujících komentářů jsem ani já tenkrát nemohla brát příliš vážně.
A PJ mě každým dnem táhla nějakým směrem dál. (Snad dopředu.) Začala jsem blog brát vážně a zašlo to tak daleko, že jsem s ním navázala spíše pracovní vztah. Sepsali jsme tedy pracovní smlouvu a vznikl Style Brunch. Ale ani to nemělo trvat věčně. Protože jsem díky PJ přestávala mít zájem o neustálé přetvařování a snažení se zalíbit. Při přesunu z platformy blog.cz na blogspot jsem se i já posunula jiným směrem, který se těžce charakterizuje jelikož až teď po těch dvou letech se mi povedlo dosáhnout té myšlenky, o kterou jsem usilovala na začátku.
Atlantida
Style Brunch, tento blog, je konečně mým vlastním (už ne pouze)imaginárním světem. PJ pro mne přestala být výzvou, ale jsem to já. Já PJ jsem námořník, co nalezl svou Atlantidu.
A dnes je velký den, protože PJ a StyleBrunch slaví narozeniny. Budou to 3 roky. A s tím přišel nový design, za jehož finální úpravy patří mé velké díky @themarketka.
A jedno takové díky patří samosebou i Vám, protože jsem ráda, když ten můj svět někdo navštíví a prohodí pár milých slov. Do dalšího roku pro Vás mám nachystáno i pár novinek, o kterých se nebojím prohlásit, že budou opravdu jedinečné. (Snad to nevyznělo moc arogantně.)
Děkuji moc a pojďme sfouknout ty tři svíčky na (opravdu)imaginárním dortu.
