22.09.2013

Září je nejen měsícem, kdy studentům začíná škola (ne vám, vysokoškolákům) ale především měsícem Fashion Weeků všude po světe.
New York, Londýn, Miláno i Praha. Návrháři se předhání v šílenějších kouscích, které předvedou na molech, fotografové a novináři se perou o místa co nejblíž molu a všichni se snaží vypadat lépe než ostatní.
Fashion week ovlivňuje módní fanoušky hned dvěma způsoby. Přináší inspiraci z mola a zároveň (kolikrát i lepší) outfity v podobě street style. Osobně jsem vždycky ze všeho nejvíc měla raději Street Style. Na těchto outfitech totiž vidíte, že se skutečně dají nosit v tomto životě. (Pokud se zrovna nedíváte na na Annu Del Russo.)
Tak či onak Fashion Week pro mne vždycky byl událostí roku. V přípravách předčil snad téměř všechno a odměnou mi bylo větší sebevědomí, chvilkový pocit, že jsem něco víc než člověk a příval čerstvé inspirace, kterou jsem měla v plánu co nejrychleji zrealizovat.

Ach bože, jak já byla hloupoučká…
Tento rok mnou lomcuje ta druhá (nechci říci stinná, preferuji výraz skeptičtější) stránka osobnosti. Zkrátka pravý opak všeho. Začala jsem být alergická na slovo móda. Ne, módu ještě jakž takž snesu, ale na místě bych střílela za české “fešn”.
Ano, zní to celkem jako paradox, jelikož jsem vždycky viděla svou budoucnost právě v tomto průmyslu.

Problém je, že opět vidím věci jinak než si je vysvětlují ostatní. 

Pro mne je móda, kterou miluji, jako můj blog. Něco, co dost nahlas prozradí ostatním, co mám na srdci, jak se cítím, jaká jsem a já přitom neřeknu ani slovo. Něco, díky čemu budu vyčnívat z řady (je sice pravda, že při mých 175 cm se mi to daří pouhými podpatky). Zkrátka opět způsob vyjádření sama sebe, po čem toužím odmalička a snad budu toužit do smrti.

Ale když jsem se dívala na ty lidi v superúžasných kouscích, viděla jsem jen lidi bez tváře. Mohli být skutečně šťastní, když nosili to, co jim všichni říkali, aby nosili?
“Tohle je z poslední kolekce!” Co? Děláte si ze mě legraci? Všechno z poslední kolekce je nejlepší, že? Je snad chyba, že si myslím, že móda by měla být především styl, který nepodléhá času? Nosit něco, na co ostatní nemají odvahu a vypadat v tom dobře. To jenom ovce potřebují lidi, kteří by jim říkali, co nosit.
Všichni jsou posedlí oblékáním se, jako všichni ostatní. A dokud tomu tak bude, odmítám opěvovat vaši “fešn”.

Můžu se zdát povrchní, když popírám něco, o čem jsem ještě nedávno psala. (I když jsem k tomu vždy výmluvně připsala “inspirace”. ) Ale divíte se mi, když ten článek byl v závěru jeden z nejčtenějších? To se ode mne jako od blogerky očekává. Tak to má být. Co si vůbec troufám napsat článek, jako tenhle a drze kliknout na oranžové tlačítko “publikovat”?!

Každé malé dítě si od určitého věku postaví hlavu proti tomu, co mu nutí jeho rodiče, aby si vzalo na sebe. Kdy si tu hlavu postavíme i my? Kdy pro nás móda přestane být diktátorem a stane se přítelem?