Půlprdeláč.

Zveřejněno 4. 8. 2013

Být za těchto teplotních podmínek, kdy každý druhý umírá na přehřátí organismu, dehydrataci a úpal, v Praze je za trest. To mi jistě odsouhlasí každý. Ovšem můj hrdinný a trochu psychicky narušený duch se sklony k sebevraždám se rozhodl nedbát varování rozpálené rtuti u teploměru a vydal se přes všechny udivené pohledy okolí do víru toho turisty obléhaného místa.

Vždyť stejně jako tráva na druhé straně plotu je zelenější, i kafe ve Starbucks je mnohem chutnější. A letní nezbytnosti spolu s tou novou rtěnkou se ti neobjeví jen tak ve skříni. Tak hurá do víru klimatizovaných obchodů.

Jsou dny, kdy vás přehlíží i u pokladen a na ulici do vás bezmyšlenkovitě naráží s tím, že si vás nevšimli. To však nebyl případ mého dnešního dne. Mé černé šaty, jejichž první vrstva zakrývala pouze část partií, které musela a ostatní nechávala volně dýchat nezůstávaly bez povšimnutí. Navíc rudé deseticentimetrové podpatky vystavovaly můj zadek do výše zraku tak sedmiletého dítěte. O-la-la asi shořím v pekle.

Bylo celkem zábavné pozorovat, jak většina lidí upřela své zraky na mé boty a pak udiveně jeli výš a výš a.. a pak se zasekli. Několik holek, žen a starých dam mi ještě stihlo věnovat rychlý pohrdavý pohled z očí do očí. Jedny mne div nezačaly polévat svěcenou vodou a z tváří těch druhých se dalo jasně vyčíst něco pohrdačného.

Připomnělo mi to příhodu z Irska, kde byla holka, které jsme s kamarádkou přezdívaly čarodějnice, co zasyčela ostré “bitch” když jsem kolem procházela v mini šortkách a krátkém topu připomínajícím spíše podprsenku.

Tak pardon, pohoršuji-li někoho svým špatným úsudkem. Ať klidně jdu do pekla, ale já ty dřepy a všelijaké cvičení nedělám jen tak, že by mě to bavilo.

Ano, připadala jsem si s těmi šaty, jako půlprdeláč, ale co je na tom? Proč hned ty zlé pohledy a nadávky?
Nejvíc vtipné mi na tom, ale přijde fakt, že většina takovýchto moralistek přijde večer domů, popadne foťák stoupne před zrcadlo, předkloní se, aby bylo vidět i to nic, které má a cvak- šup s tím na facebook ať má skupinka online zoufalcům nad čím honit.

Ne, vážně. V čem je zakopaný pes? Prsa, zadek,.. i to jsou důležité faktory ovlivňující naše přežití jakožto druhu. Co je tak špatného na našem těle, že jej musíme neustále skrývat. Nemyslete, si že jsem se zbláznila a přidala se k nějaké nudistické kolonii. Tak daleko jsem ještě nezašla ani to nemám v plánu. Pouze si hájím právo, které mám.
Plavky jsou zcela normální, ale aby byla vidět podprsenka je nepřípustné. Aneb logika společnosti.

Sakra lidi, holky. Mějte se rádi a mějte rádi své tělo. Nestyďte se za něj. Pokud nejste nějaké puritánky či se nehlásíte k islámskému náboženství, proč to tak hrotit? Noste si co chcete, kašlete na ostatní. Pokud si myslíte, že se nemáte za co stydět, ukažte to

Jak se blogovalo v roce 2008

Jak se blogovalo v roce 2008

Představte si svět, kde nejsou fashion blogy, kde holky nefotí "outfity" z háemka a kde Dominika Myslivcová jen sbírá a má blog o myšácích Diddl. Jakmile jsem někde  v dětský knížce "jak používat internet" zjistila, že vlastně jde vlastnit kus internetu a mít...

2015 v diáři

2015 v diáři

Vítejte v roce 2016.Opožděně. Koncem roku 2015 se stala hromada věcí:1. Zapomněla jsem psát články2. Zapomněla jsem jak se píší články3. Přes to všechno chci psát články Takže se omlouvám, ale neomlouvám se, že stále budu zahlcovat internet nadále.A teď pozor.Nestihla...

10 Příběhů na jednu větu

10 Příběhů na jednu větu

Nikdy nebyla cool. Měla špatnej smysl pro humor a vždycky se smála jenom svejm vtipům. - PJ Mimochodem níže uvedené příběhy jsou pravda a nic než pravda. Chce se projít na cígo a doteď se o tom zpívá. Smoke on the water. Šéf netušil, že přími naproti jeho podniku je...