Snad kolem sebe tento týden soustřeďuji prapodivnou karmu nebo si shon současných událostí nedokážu jinak vysvětlit. Víte, každý den mne potká situace, kdy si připadám jak v tom meme obrázku  “I don’t want to live on this planet anymore.”

Po slunečném vítání jara nám zase napadl sníh (to možná není tak prapodivné), v tom sněhu ráno venku slyším jak někdo seká trávu a zpívá si u toho, malé dítě v kočárku se mi pokouší ukrást kabelku z rukou, slyším malý kluky jak si vypráví o tom, že není swag říkat swag a pak zase nějaké holky řeší, že One Direction jsou jako Beatles a kamarád Rus,co je v Čechách teprve 2 roky, neumí tancovat kozáčka. Všechno nového je pro mne matoucí. Stupidita lidí mi začíná lézt krkem. Fíbíčkáři si pletou pojmy “zeď” a “chat”. Moje generace neumí ocenit starou, kvalitní a léty prověřenou muziku a raději poslouchají písničky na styl “ass ass ass ass ass ass ass”. Staří dobří přátelé se mne rozhodli vyměnit za nové. (Jako by neznali tu písničku od Svěráka) A další a další.
Konec ale negativním myšlenkám.

Zara čepice, Psaníčko H&M, cvočkový zlatý náramek Claire’s, leopardí triko Zara, rtěnka MAC

Miluju zlaté cvočky. Všude. Všude. Všude.